„Moje matka mi říkala: ´dávej si pozor na kompromisy, Mary. Mezi kompromisem a spoluvinou je jen velmi tenká hranice´“.
Mary Allin Travers se narodila 9.11.1936 v Lousville, Kentucky. Její rodiče byli novináři a od dětství v ní podporovali společenskou vnímavost a odpovědnost. V roce 1938 se rodina přestěhovala do New Yorku a umělecké prostředí Greenwich Village ovlivnilo Mary na celý život. V 17 letech zpívala ve folkové kapele Song Swappers, která doprovázela Pete Seegera, zpěváka, který objevil a vzkřísil americkou folkovou hudbu. Byl to právě koncert Pete Seegera a kapely The Weavers, který Mary Travers navštívila na štědrý den roku 1955. V Carnegie Hall se toho večera zrodilo cosi, na co hudební historici budou později vzpomínat jako na „amerikou folkovou vlnu 60. let“. Mary Travers nemohla vědět, že spolu s ní sedí v hledišti i sedmnáctiletý student psychologie na Cornell University Peter Yarrow. Za šest let spolu s ním a s Noelem Paulem Stookey vytvoří jednu z nejslavnějších folkových kapel: trio Peter, Paul and Mary.

„Nikdy jsem nechtěla být slavnou, nikdy mě to ani nenapadlo“, vzpomíná Mary. „Netušila jsem, že budu zpěvačkou. Zpívala jsem pro potěšení, byl to můj koníček.“ 

První veřejná vystoupení jsou pro ni dokonce spojená s výraznou trémou, ta jí provází po celou dobu její profesionální kariéry. A kariéra to byla vpravdě nebývalá. Po půl roce zkoušek a příprav vystupuje trio Peter, Paul and Mary v kavárně „Bitter End“ v Greenwiche Village, po třech dnech se pro množství posluchačů nelze dostat dovnitř. Začíná desetileté období naplněné popularitou a slávou, kapela hraje přes 200 koncertů za rok, turné je přerušováno pouze natáčením ve studiu. Nebyl to jen výrazný úspěch, co odlišovalo tuto trojici od množství tehdejších folkových kapel. „Setkání, při kterých jsme vybírali nové písně, byla velmi silným zážitkem. Zkoumali jsme slovo od slova: opravdu tomu věřím? Smím pominout význam, který dal písni autor a interpretovat jí podle svého přesvědčení? Byl to úžasný proces“, vzpomíná Mary po letech. 28.srpna 1963 zpívají PP&M před Lincolnovým památníkem při „Pochodu na Washington“, stojí pár metrů od M.L. Kinga při jeho slavném projevu „I have a dream“ (mám sen). Mary celý život vzpomíná na zážitek, který tenkrát měla při vystoupení. „Začali jsme zpívat a já - měla zjevení. Dívala jsem se na čtvrt milionu lidí před sebou a v tu chvíli jsem opravdu uvěřila, že je možné, aby se lidé spojili k uskutečnění pozitivní sociální změny.“ Počátkem 70. let se skupina dočasně rozchází, každý z nich se věnuje hudbě sólově. Mary spolupracuje s Johnem Denverem, jehož píseň „Leavin´ On a Jet Plane“ svoji interpretací proslavila. Kromě dalších zpívá i jeho píseň „Follow me“. V roce 1978 zazvoní telefon: Peter Yarrow organizuje benefiční akci a dává dohromady zpěváky. Původně plánovali jedno společné vystoupení, ale „ … publikum nás uvítalo, jako bychom nikdy nebyli odešli – jako bychom byli staří přátelé. A to nám myslím pomohlo si uvědomit, jak moc jeden pro druhého znamenáme a jak mnoho můžeme teď jeden druhému nabídnout - teď, když jsme zpátky spolu.“ vzpomíná po letech na znovuobnovení tria Peter. Toho roku začalo druhé období jejich společného hudebního života, období provázené menší veřejnou popularitou, ale obohacené o cosi daleko významnějšího. „Písně ti říkají: ´pokud mne budeš zpívat, musíš mnou také žít.´“ připomíná Mary odkaz Pete Seegera. Tři osobnosti, které před lety začaly spolupracovat, mimo jiné na základě vcelku racionálního kalkulu hudebního manažera Alberta Grossmana, zjišťují, že mají společně na srdci cosi důležitého a že nelze oddělit jejich hudbu od jejich života. Hrají a zpívají na nesčetných benefičních akcích, z výtěžku koncertů a nahrávek podporují desítky dobročinných organizací. Folková hudba pro ně není jedním z hudebních žánrů, ale způsobem, jak propojit občanskou angažovanost se svým svědomím a s uměním. Při jednom z koncertů Mary říká:
„Na folkové tradici je něco velmi zvláštního, vytváří totiž úžasný pocit sounáležitosti – ne jenom mezi zpěváky, ale stejně tak i mezi posluchači. To je to podstatné na folkové hudbě - láska.“

V prosinci 2004 se na webových stránkách skupiny objevuje zpráva, že Mary Travers musela být náhle hospitalizována pro akutní myeloidní leukemii. Po pěti týdnech chemoterapie jí lékař oznamuje, že léčba zatím nebyla úspěšná a zhoubné onemocnění není pod kontrolou. Zbývá možnost transplantace kostní dřeně. Mary má na podzim toho roku oslavit 69. narozeniny. Rozhoduje se, že bude dál bojovat.

V dubnu 2005 Mary podstupuje transplantaci kostní dřeně. Léčba proběhla úspěšně a po osmi měsících vstupuje Mary Travers za neuvěřitelného jásotu fanoušků a přátel na jeviště Carnegie Hall, kde spolu s New York Choral Society vystupuje Peter, Paul and Mary v rámci pravidelného předvánočního koncertu „Holiday Celebration“. První čtyři řady v hledišti jsou obsazeny personálem obou nemocnic, v kterých Mary podstoupila terapii. Americké zákony, na rozdíl od našich, umožňují po vzájemném souhlasu zveřejnit totožnost dárce kostní dřeně a tak se Mary setkává se svojí jmenovkyní Mary Hessen. Jaké bylo setkání? „Co můžete říci někomu, kdo zachránil váš život, než ´děkuji vám´ a ´mohu vás asi tak šestnáctkrát obejmout? ´“. Skutečnost, že žena, která jí zachránila život, patří do opačného politického tábora, se stává předmětem pravidelných vtipů během koncertů. Dárkyně - republikánka - Mary Hessen dostává doživotní volnou vstupenku na všechny další koncerty Peter, Paul and Mary. Zdravotní stav Mary se však během následujících let postupně zhoršuje. Podstupuje další dvě operace páteře, dostavují se komplikující pozdní následky léčby, ale Mary svůj boj nevzdává. Koncerty neruší. „Součástí mé práce je vytrvat“ říká. V 72 letech odpovídá novinářům na dotaz ohledně budoucnosti jednoduše: „Důchod neplánujeme“.

Na koncertech se objevuje v kolečkovém křesle. Její zdraví ji pomalu opouští, nikdy však její smysl pro humor. Kyslíkové brýle, s kterými při posledních koncertech vystupuje, ukazuje obecenstvu jako svůj nový šperk. A zpívá dál. Noel Paul později říká: „Její baladický hlas nikdy nebyl krásnější“. Vystupují společně ještě 20.5.2009 v New Brunswicku. Obecenstvo ji ve stoje zdraví a dlouho trvá, než se Mary dostává ke slovu. Ten večer toho má na srdci hodně, Peter Yarrow se žertem ptá, zda vůbec hodlá zpívat. „Dnes budu jen mluvit.“ Netuší, že je to jejich poslední společné vystoupení.

Mary Travers zemřela obklopena rodinou a přáteli 16.9.2009. „V posledních měsících čelila Mary svému zhoršujícímu se zdravotnímu stavu tím nejstatečnějším a nejvelkorysejším způsobem, jaký si lze představit. Nikdy si nestěžovala. Být ji nablízku v této poslední působivé kapitole jejího života byla pro mne pocta a požehnání“ říká Peter Yarrow. „Byla velkou osobností, svým duchem i srdcem, až do konce. Byla taková, jaká byla vždy: čestná a zcela pravdivá. To byl také způsob, jakým zpívala – čestně a pravdivě. Věřím, že v pravém smyslu slova – jako osobnost a jako zpěvačka – nebyla schopna lhaní. To vyžaduje velkou odvahu a Mary se s tímto úkolem vždy vyrovnala."

Petr Pavlíček